Uživatel

2017 - SYMBIOZA 3

.. / Fotogalerie

Ahoj, hudební přátelé!

V prosinci roku 2017 jsme dokončili a vydali v pořadí třetí CD Symbioza 3. Uplynulo půl roku, odehrály se koncerty a rozdali jsme našim fanouškům i známým naši práci jako dárek pro volné chvilky. Při setkáních s kamarády, se – jak už to mezi muzikanty bývá – opakovaly dotazy na práci ve studiu: jak dlouho jsme nápady zpracovávali, zda jsme si to financovali sami a kdo jsou naši hosté. Zkusili bychom ve stručnosti dané období popsat a přidat pár fotografií.

Po prezentaci desky Sidonie (přibližně období 2008 – 2011) přišla léta zdravotních problémů a pomyšlení na další desku spíše nebylo. Ovšem čas vždy ukáže, jestli se o to máme aspoň pokusit či ne.

Z počátku jednotlivé nápady připomínaly spíše pohádku O pejskovi a kočičce jak pekli dort, ale s postupem času, kdy vše do sebe začalo pomalu zapadat, přišlo i rozhodnutí album dotáhnout do konce. Vlastně za to mohl tak trochu i básník Jiří Žáček. Vzájemná korespondence pana Jiřího s Jindrou přinesla novou textovou inspiraci pro kapelové hudební náměty.

Pro zajímavost: jedna z prvních básní pro CD byla Blues o výkladní skříni – shodou okolností text použil již dříve Olda Říha pro Katapult :-) Následovalo Blues pro tátu, Nuselák, Kuplet… K počátečním, zcela vlastním skladbám současného repertoáru, patří Chicago blues. I když se jedná o anglicky psaný text, je náš, pouze přeložený. Prostě jsme si to jednou chtěli zkusit. Věčné téma „Ona a On“ inspirovalo ke vzniku skladby Divá Bára. A jakkoliv nepatříme ke kapelám neustále zpívajících o mileneckém vztahu, krásný text Václava Hraběte – Jednou – dle našeho názoru nešlo nezhudebnit.

Společenské dění u nás, v Evropě či ve světě, určitou měrou vnímá každý člověk. A obrazně řečeno, jde o hodně tenký led. Určitou výpovědí o tom v našich skladbách může být Blues Nuselskýho mostu, případně Někdy. Více pokory a sebereflexe by nám všem jenom prospělo. A na závěr textové části dvě písně. Balada o vykrystalizované lásce byla použita již na desce Sidonie a tak trochu po vzoru Layly E. Claptona chceme nabídnout posluchačům její verzi akustickou i rockbluesovou.

V půli května roku 2015 odešel na věčnost B. B. King a my si dovolili na jeho počest vybrat a částečně upravit jeho velmi známou skladbu The Thrill is Gone. Někteří posluchači nám píší, cituji: „ Po poslechu alba je to jasný návrat ke kořenům! K blues!“ Ano, je. V našich letech se už návraty ke kořenům dějí docela často… :-)

Veškerá dřívější práce na předešlých deskách se odehrávala ve slavičínském studiu UNART, a tak tomu nemohlo být jinak ani nyní. Hlavním důvodem volby studia je náš kytarista, zvukař UNARTu František. Právě jeho dlouhodobá zkušenost, schopnost nadhledu, cit a porozumění, přinášely do natáčení (někdy s příliš horkými hlavami), tolik potřebný klid a rozvahu. Nečekané zdravotní problémy Jindry a s tím spojené časové přestávky vždy vyřešil ku prospěchu nás všech. Patří mu za to velké poděkování.

Samotnou kapitolou je pak práce nás všech. Bez zkušebny a pohostinnosti bubeníka Iwa by se vše posunulo kdovíkam (známe to všichni – časová zaneprázdněnost celé kapely, přibývající věk, rodinné povinnosti…). To byly a jsou životem psané situace, které jsme, myslíme si všichni, s určitou pokorou zvládli.

A při každém našem koncertu, když před sebou vidíme spokojené lidi vytleskat si další přídavek, jsme rádi a vděčni, že jsme to ještě jednou zkusili. Je to krásný pocit udělat druhému, byť jen trochu, radost.

Velký dík proto patří také sponzorům, bez jejichž ochoty pomoci to už dnes snad ani nejde – Jindrově zaměstnavateli Continental Otrokovice stejně jako společnostem C Plus, Hary Agency a Café Anděl.

Úplně na závěr bychom pak chtěli představit ty, díky kterým je toto CD právě takové, jaké je. Jsou to tři pánové. První z nich, člověk s velkým srdcem, který svými texty už dlouhá léta hladí po duši celý český národ, hlavně děti.

Pan JIŘÍ ŽÁČEK

Narodil se 6. listopadu 1945 v Chomutově. Dětství a školní léta prožil v jihočeských Strakonicích. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební ve Volyni (1959–1963) a stavební fakultu ČVUT v Praze (1963–1970). Po tříleté praxi na vodohospodářské správě v Benešově u Prahy dezertoval od inženýrství k literatuře. Do roku 1991 pracoval jako redaktor nakladatelství Československý spisovatel, necelý půlrok v nakladatelství Carmen, v létech 1992–1994 v časopise Vlasta. Od té doby je spisovatel na volné noze. Žije v Praze, je ženatý a má dvě děti.

P.S. Tak to uvádí jeden ze spisovatelských slovníků. Čím to, že v životopisech je tak málo života? Může za to úřední žánr, který z nás vylisuje všechnu šťávu a ponechá jen pár stručných faktů? Neměl by náš životopis uvádět i naše lásky a nelásky, naše přátele i odpůrce, naše koníčky a náruživosti, touhy a sny, zvyky a zlozvyky, šťastné náhody a trapné omyly? Do pár řádek se to vtěsnat nedá, ale snad se aspoň něco z toho najde v mých knížkách. Jiří Žáček
www.jirizacek.cz

Na fotografii s Michalem Prokopem a Pavlem Šrutem.

V červnu s Janem Cimickým v knihovně v moravském Slavičíně.

Osobní setkání Jindřicha Kosa s Jiřím Žáčkem ve Slavičíně.

Druhým je člověk s tváří ošlehanou světlem počítačových monitorů, který pomohl s výtvarnou podobou tohoto i obou předešlých alb.

PETR NEKORANEC

Otrokovický rodák, fotograf, dle vlastních slov „snivec, raději poutník, než cestovatel, staromilec opuštěných míst, čarování světel a stínů, noční oblohy a ozvěn dávných příběhů. Už napořád okouzlen životem ve vší jeho proměnlivosti, marně se snažící do fotek, tónů i slov zachytit okamžiky každodenních zázraků…“
www.flickr.com/…trnekoranec/

Třetím je náš kamarád a tuze šikovný muzikant

DANIEL PLÁŠEK

Danek je z Otrokovic a absolvoval oba cykly klavíru v ZUŠ Otrokovice u paní učitelky Ivy Kosové. Je držitelem několika cen a má za sebou spousty klavírních vystoupení. Jako hráč na klávesové nástroje patří v našem regionu mezi známé muzikanty a jeho spolupráce s různými kapelami a sólisty jsou toho dokladem. Velmi si jej ceníme a vážíme za pomoc při natáčení hudby k videodokumentu Hrad Brumov 2003 a CD Jindřich Kos – hudba k dokumentu Hrad Brumov (mimo jiné věnované památce archeologa pana Jiřího Kohoutka).